Voda - Krev - Oheň (Nad novým filmem Miroslava Bambuška)

pojď ukážu ti prostor snů/ potkáš zničenej čas jak prosí věčnost/ uslyšíš hlas blesku/ potkáš na cestě lidi krve“
(Pavel Zajíček)

„Poušť roste. Běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť.“
(Friedrich Nietzsche)

Film Lidi krve Miroslava Bambuška má s divadlem společnou zvýrazněnou vizualitu, případně komponované propojení obrazu a zvuku (hudba, ruchy, autentické zvuky, v menší míře slovo), na první pohled však neprozrazuje, že jej natočil divadelník. Mluví ryze filmovou řečí, i když poněkud nezvykle významově košatou a zběsilou. Přesto je však pokračováním Bambuškovy divadelní práce, a to skrze témata a motivy, jež jsou po léta ve středu jeho zájmu, a které se navzájem prolínají či umocňují. Lidi krve potvrzují nastoupenou cestu – mapování temných míst minulosti skrze očistnou pouť. Film jako fenomén nemá tak bezprostřední možnosti katarze oproti divadlu. Může však mimo jiné otevřít motiv putování do skutečné krajiny, disponuje obzorem a dálkami. Filmové záběry používal Bambušek v řadě svých divadelních inscenací. Nesnažil se rozšířit jeviště o další prostředí, spíše chtěl projekcí vyjádřit vnitřní stav člověka v mezní situaci, a to na způsob hudebního fortissima (často v součinnosti obrazu právě s hudbou či zvukem), hlavně v souvislosti s „vesmírným“ přesahem nebo propadem do šílených vizí. / Kameraman filmu Jakub Halousek s Bambuškem spolupracoval už na divadle (Kacířské eseje, 2020) a také na předchozích filmech (krátkometrážní animovaný Lucifer, 2007 a dlouhometrážní debut Jan Hus – mše za tři mrtvé muže, 2009)./
Obrysy příběhu: Stařičký, nemocný Leopold Schwarz (Miloslav Mejzlík) se vydává na cestu, která je pro něho z dosud záhadného důvodu životně důležitá. Je přitom odkázaný na pomoc soukromého týmu, lékaře (Jakub Folvarčný), ošetřovatele a sluhy (Tomáš Bambušek) a synovce Michela (Jiří Černý). Výprava je tak náročná, že potřebuje průvodce, jímž je Otto Hille (Miloslav König), intelektuál s vizáží a tichostí dělníka. Ten zase přizve svého parťáka – vágusovského malíře Henryho (Jakub Gottwald). Záhy se také ukáže, že Otto má na této cestě i svůj osobní zájem. I když je putování krajinou náročné a plahočení za cílem skalami umanuté, cíl není zprvu zcela jasný. Je však zřejmé, že nedosáhnout ho by se rovnalo katastrofě.