Obrat k objektu

Objekty byly na jevištích vždy běžným vyjadřovacím prostředkem, avšak v současné době dochází k nárůstu jejich užívání a ke změně chápání objektu jako takového. Tato tendence je napříč kulturními i odbornými kontexty označovaná jako obrat k objektu. (JANOŠČÍK, Václav, ed. Objekt. Praha: Kvalitář s.r.o., 2017. 215 s. ISBN 978-80-260-8639-0.) Subjekt – tedy v tomto případě člověk – se v obvyklém chápání staví do opozice vůči objektu, pojmenovává svou stěžejní roli na Zemi a objektům přisuzuje především funkci užitkovou. Člověk se přirozeně obklopuje předměty, jelikož je potřebuje k přežití, ale rovněž k naplnění estetických nebo čistě emocionálních potřeb. Sám sebe přitom klade na pomyslný vrchol evoluční pyramidy, a to kvůli živosti, tedy schopnosti umožňující člověku vědomě jednat, pohybovat se, manipulovat s objekty a přemýšlet o nich. Toto antropocentrické uvažování se od překlenutí nového tisíciletí setkává se sílící vlnou kritiky vycházející převážně od filozofů a sociologů. Důsledkem klimatické krize, rychlého rozvoje technologií a jiných závažných společensko-politických událostí způsobených člověkem došlo ke ztrátě víry v subjekt a jeho moc napravit stávající kritickou situaci. Pozornost se tak pomalu přesunula k objektům, hmotě a nelidským entitám, jež se postupně emancipovaly.
Model společnosti jako heterogenního systému založeného na vyváženém vztahu mezi lidmi, objekty a institucemi prosazoval již v osmdesátých letech minulého století sociolog Bruno Latour pod názvem teorie sítí aktérů. Těžiště konceptu spočívalo v analýze světa jako sítě pevných vztahů mezi lidmi, objekty a institucemi, na kterých závisela funkčnost společnosti. Vyjmutí jediné složky by způsobilo kolaps celého systému. (LATOUR, Bruno. On actor-network theory. A few clarifications plus more than a few complications. In: Soziale Welt. Baden-Baden: Nomos Verlagsgesellschaft mbH. 1996, 47, s. 369-381. ISSN 0038-6073.) Latourova teorie zdůraznila důležitost objektů a jejich nepostradatelnost pro celek. Princip vzájemné podmíněnosti a závislého vztahu mezi člověkem a světem – myšlením a bytím, taktéž označovaný jako korelacionismus, se však později stal terčem kritiky mnoha myslitelů. Filozofické hnutí spekulativní realismus, jehož zakladateli byli v roce 2007 filozofové Graham Harman, Quentin Meillassoux, Ray Brassier a Ian Hamilton Grant, se proti němu vymezuje a hledá způsob, jak uvažovat o světě bez nutnosti jednoznačného pojmenování skutečnosti. Zástupci spekulativního realismu považují lidské poznání za pouhý přepis reality, jelikož člověk není schopen přesně zachytit a popsat skutečnost, tedy pojmenovat svět takový, jaký doopravdy je. Zastánci hnutí proto doporučují spekulovat i nad věcmi běžnými či domněle probádanými. (BRYANT, Levi, SRNICEK, Nick a HARMAN, Graham, ed. The Speculative Turn: Continental Materialism and Realism. Melbourne: re.press, 2011. s. 1-18. ISBN 9780980668353.) Příkladem může být spekulace nad existencí objektů, jež je předmětem úvah tzv. objektově orientované ontologie (známé rovněž pod zkratkou OOO; viz HARMAN, Graham. An outline of object-oriented philosophy. In: Science Progress. Kalifornie: Sage Publications. 2013, 96/2/, s. 187-199. ISSN 2047-7163). '