DĚKUJEME
/…/ Přímá narážka na titulní opici se v inscenaci Handa Gote objeví jen jednou, a to docela nenápadně, když se v charakteristické poloze se zkříženýma nohama i rukama na chvíli usadí Tomáš Procházka. Jasná odpověď nepřijde ani na otázku, jak se do divadelní Čtvrté opice promítá tvrzení o zlu, které nechceme vidět. Není to žádné velké překvapení, Handa Gote nemá ve zvyku být explicitní a jednoduše srozumitelná; své opusy navíc tradičně doprovází programově znějícími texty, jejichž vazba k tomu, co se reálně odehrává na jevišti, nemusí být úplně zřejmá (stejně jako to, zda jsou nebo nejsou míněny úplně vážně).
Evidentní je naopak to, že soubor pokračuje v urputném ohledávání moderní civilizace; činí tak svým osobitým způsobem vesele, ale zároveň s podezřívavým údivem a nepříliš nadějeplně. S poťouchlým pobavením jsou přitom využity nejrůznější (pop)kulturní odkazy a zbanalizované prefabrikáty, ke kterým se trochu paradoxně řadí už i velká část běžně slýchané kritiky stavu současného světa: v nedávno obnovené inscenaci Rain Dance se dosti ironické pozornosti dostalo (mimo mnohé jiné) třeba i časopisům jako je Respekt nebo A2. Lidé kolem Handa Gote jsou však především mimořádně vynalézaví při objevování nezvyklých úhlů pohledu, díky nimž se v hledáčku ocitají směšné, groteskní, na první pohled skryté nebo dokonce záměrně přehlížené rysy. Konec konců, s trochou interpretační kreativity lze právě zde hledat smysl onoho výše citovaného prohlášení o zacpaných očích a uších. /…/
celý text ke stažení
Čtvrtá opice, připravili Veronika Švábová, Anežka Kalivodová, Tomáš Procházka, Jonáš Svatoš, Jakub Hybler, Ken Ganfield, Jan Dörner, Lukáš Jiřička, Jan Brejcha, Mikoláš Zika a Adam Pospíšil, Handa Gote research & development, 2019
