DĚKUJEME
/…/ Kdyby se inscenátoři řídili pravidly mravokárného a up-to-date umění, byl by August zloduch a Siri jeho oběť. Ne tak v tomto žánru. V něm je Siri (Trmíková) panička z lepší společnosti, leč s šatníkem slečny z Playboye. Její prvotní design je zářivě žlutý, včetně vlasů a kožešinového límce, a přes žluté plavky má průsvitnou igelitovou sukni. Tento kostým posléze doplní růžová zajíčkovská ouška a dlouhý, huňatý ocas (asi vlčí, když je to – jak se v písni praví – vlčí nevěsta). Má na sobě očividný kostým, což působí logicky, neboť nic jiného na sobě mít nemůže. Vždyť je, přesněji chce být herečkou. Odkoukala tedy náležitá gesta, třeba ruce sepjaté před ústy jako výraz skromných díků, posílání vzdušných polibků publiku, či velkoherecké rozpažení, ten znak lásky k celému světu, které předvádí i velmi nevhod, takže August má co dělat, aby včas uhnul a nedostal po papuli. Siri je totiž natolik mocná herecká nešika, že to je až rovno šikovnosti. Při recitaci gesticky přehrává slova s úsilím holčičky na školní besídce, jak komik z němé grotesky cáká při gestikulaci víno ze sklenice, a když chlubivě tvrdí, že ji chválí za deklamační talent, tak s přehnanou, vadnou precizností zdůrazní „t“ na konci slova. Všemi způsoby ukazuje, že je – jak i v mottu k inscenaci konstatováno – špatná herečka, a přesto má v té hře počínajícího milostného vztahu navrch. August není, jako my chlapi vesměs, než mamlas, kterého lze utáhnout na vařené nudli. Stačí když Siri dává najevo, jak je z něho celá unešená, při rozhovoru ho jakože omylem ohmatává a sama si v hereckém afektu rozhaluje výstřih. Když mu říká, že miluje svobodu a pro svobodu je manželství hrob, málem ho políbí. Vyruší je ovšem její přítelkyně, „dobrá herečka“ Marie (Anna Fialová). Vecpe se mezi ně, a i když se tváří obrací k Siri, pozadím se dotýká Augusta, což je pěkná ukázka vyšší školy koketerie. Jenže August – už Siri lapený – nedbá, a za jejími zády oplzle (a směšně) plazí na Siri jazyk. /…/
celý text ke stažení
