DĚKUJEME
Temná holá scéna, doznívá pomalá elektronická hudba. V nastalém tichu se Mistr loučí s Robotem. „Oba víme, že umírám.“ „Ale jak poznáte, že umíráte?“ Existenciálně laděný dialog není začátkem scény z nějakého novodobého sci-fi filmu. Jsou to první slova hry, kterou na počest výročí Čapkova R.U.R. vygenerovala umělá inteligence. Před sto lety napsal člověk drama o robotech – dnes píšou roboti drama o lidech. Scénář AI: Když robot píše hru vznikl ve spolupráci Švandova divadla, Ústavu formální a aplikované lingvistiky MFF UK a DAMU. A Čapek by byl jeho kvalitami možná překvapen.
Než ovšem začneme pochybovat o budoucnosti lidského psaní pro divadlo, je důležité vyjasnit si několik pojmů. Především, „robot“ v tomto případě není jako u Čapka žádná humanoidní entita, nýbrž o poznání méně romanticky vyhlížející počítačový program. Tento „robot“ hru nepíše z jedné vody načisto ve smyslu původního scénáře, ale generuje text na základě velkého množství jazykových dat, která mu vědci předložili. A nakonec to vlastně není tak úplně hra, jako spíš trochu kuriózní experiment, jehož výstupem je inscenace několika vybraných soudržných dialogů, které se stroji podařilo vygenerovat. Je otázkou, jestli je vůbec možno na takovýto tvar vztahovat kritéria, která bychom uplatňovali na „lidskou“ hru v rámci „lidské“ recenze. Příhodnější by nejspíš bylo nechat následující řádky rovněž vygenerovat strojem. Přesto se pokusím inscenaci rozebrat z lidské perspektivy. /…/
celý text ke stažení
