Dialogy s Čapkem (Artefakt - Rabot Radius - R.U.R.)

Stoleté výročí Čapkova dramatu R.U.R., které zavedlo do globálního slovníku čím dál častěji skloňované slovo robot, si v sezoně 2020/2021 připomněly tuzemské i zahraniční soubory i vědecké týmy, někdy dokonce ve spolupráci, jako v případě inscenace Švandova divadla AI: Když robot píše hru./ Mnohá divadla uvedla nové nastudování původního Čapkova textu. Inscenace rozebírané na následujících řádcích ale nejsou realizacemi Čapkova dramatu. Nakládají s ním jako s volnou inspirací, je pro ně východiskem k hlubším úvahám o stavu planety, ale i pobídkou k parodii. Divadelní tvůrci tu vedou s Čapkem polemiku, navazují na stěžejní myšlenky, rozvíjejí konkrétní repliky. Testují, nakolik je téma sto let staré hry vizionářské a aktuální i v našich časech. A nabízejí skutečně pestrou škálu pohledů: od divadla vytvářeného a/nebo hraného výhradně stroji přes humanoidní pohybové divadlo až po loutkovou persifláž./…/
K žánru „robodivadla“, jak bychom teoreticky mohli divadlo hrané stroji nazvat, má blízko inscenace Artefakt souboru Théâtre Nouvelle Génération, který do experimentálního prostoru NoD přivezli organizátoři festivalu francouzského divadla Sněz tu žábu. Už její začátek je sugestivní.
Nasazuji si bezdrátová sluchátka, rytmický elektronický zvuk mě okamžitě přenese do budoucnosti. Je pravidelný jako tlukot lidského srdce, ale srdce to není. Jde totiž o budoucnost bez lidí. Veliké náušníky navozují pocit izolace, jsem najednou dokonale odhlučněna od jakýchkoliv zvuků zvenčí. Nebýt ostatních diváků, klidně bych uvěřila, že jsem posledním člověkem na planetě. Inscenace má diváky vtáhnout do situace, ve které už na zemi nikdo nezbyl. S lidmi kolem není iluze posthumánního osamění dokonalá, ale minimálně lze podlehnout představě, že je tenhle humanoidní hlouček se svítícími diodami u uší společenstvím posledních přeživších. Co přeživších, to se máme brzy dozvědět… /…/
Zatímco francouzská inscenace vychází ze situace „po R.U.R.“, ve které už na planetě nikdo nezbyl, Robot Radius vytvořený pro Laternu magiku (a výstavu EXPO 2020 v Dubaji), se – dle divadla - soustředí na potenciální úlohu a možnosti přeživšího stavitele Alquista, tvůrce robotů. A skrze postavu poslední bytosti na zemi ohledává, co dělá člověka člověkem. /…/
Zatímco první dvě inscenace inspirované Čapkem nabízejí vážné apokalyptické vize a humor se k jejich záměru nehodí, Buchty a loutky si ve své verzi R.U.R. dělají z tradiční látky v rámci své léta budované poetiky nepokrytou legraci. Obzvláště v post-pandemické době vnášejí do chmurného tématu zkázy trochu úlevy – snad abychom na chvíli zapomněli, že drancování planety, války a vyhlazování života se už vlastně děje.

celý text ke stažení

Artefakt, scénář a režie Joris Mathieu, Théâtre Nouvelle Génération – Centre dramatique national de Lyon, 2017
Robot Radius, koncept Radim Vizváry, scénář a režie Miřenka Čechová, Národní divadlo – Laterna magika, 2021
R.U.R., režie Radek Beran, Buchty a loutky, 2020