DĚKUJEME
Biografické inscenace nejsou v českém divadle ničím výjimečným; obvykle však bývají věnovány osobnostem z prostředí politického, kulturního nebo uměleckého, a navíc spíše domácího původu. Když tedy Divadlo Komedie ohlásilo, že nasadí titul, jehož protagonistou bude srbsko-americký vynálezce Nikola Tesla, vzbudilo to jisté oživení v sále. Očekávání podpořilo i jméno režiséra: Jakub Maksymov - čerstvý absolvent KALD DAMU s pověstí vynalézavého hračičkáře - získal v aktuálních Cenách kritiky nejvíce hlasů v kategorii Talent roku 2020.
Samotný Nikola Tesla (1856-1943) byl osobností neobyčejně barvitou; kromě řady zásadních objevů na poli elektrotechniky je s jeho jménem spojena i spousta divokých sporů, fantasmagorických plánů a dodnes živých konspiračních teorií. Po této stopě - jakkoli lákavé - se nicméně Maksymov (společně s dramaturgem Karlem Kratochvílem) kupodivu nevydal. Ve své inscenaci vyšel z Teslova údajně vlastního životopisu, vyznačujícího se velmi osobním tónem a trochu naivním stylem, stejně jako kombinací podstatných informací s nejrůznějšími historkami a fantaziemi. Tyto polohy tvůrci s více či méně ironickou nadsázkou převádějí do divadelních obrazů, senzacím a bulvárně atraktivním tajemnostem se však vyhýbají.
Svůj hlavní zdroj inscenace otevřeně přiznává hned od začátku. Po dlouhé a pečlivé přípravě hrací plochy (která probíhá před diváky a tvoří jakýsi prolog) následuje hudební výstup kombinující drásavé elektronické zvuky s balkánsky znějící melodií, načež vstoupí Karin Vápeníčková Bilíková s velkou knihou. Postaví se k řečnickému pultíku jako k oltáři a začne do mírně ztišené hudby předčítat: „Narodil jsem se za bouřlivé letní noci…“ atd. Záhy dojde na historku s kocourem Mačákem, jehož jiskřící srst byla Nikolovým prvním setkáním s elektřinou. Štěpán Lustyk a Milan Vedral (hraje se pouze ve třech, pánové se v titulní roli střídají) mezi tím přitáhnou na scénu postarší televizory, na jejichž elektronkových obrazovkách se objeví jak blesky, tak zmíněný kocour. Jeho obraz je ovšem rozdělen na půlky, které se synchronně pohybují na dvojici obrazovek; na zavolání se Mačák obrátí a pochoduje i s celými televizemi na opačnou stranu. Když se mluví o statické elektřině, je to názorně dokumentováno přiložením mikrofonu k tichounce praskající obrazovce. /…/
celý text ke stažení
