DĚKUJEME
V inscenaci 100 nejkrásnějších českých básní, kterou nastudoval Jiří Adámek/ v Divadle Komedie, se téměř ukázkově potkává hned několik tematických linií. Nejnápadnější samozřejmě představují ony titulní básně. Adámek s dramaturgyní Klárou Hutečkovou už mají na kontě divadelní zpracování experimentální poezie skončí to ústa, asociativně propojující abstraktní slovo s pohybovými kreacemi; s jistou nadsázkou by se však za konkrétní poezii daly považovat i všemožné výčty, s nimiž trochu podobným způsobem nakládal v inscenaci Bludiště seznamů.
Podstatnější se ale zdá, že velkou část Adámkovy tvorby tvoří svého druhu divadelní poezie, v níž může být forma, atmosféra, metafora nebo obraz důležitější než rozumově uchopitelné sdělení. V tomto smyslu je 100 nejkrásnějších českých básní přímým pokračováním předcovidových Očí v sloup ze Studia Hrdinů./ V těch si Adámek s Hutečkovou vyzkoušeli nejen spojení racionálně konstruované inscenace s osobnostním herectvím (což vedlo k podstatně živějšímu představení, než bývalo u Adámka zvykem), ale také nový přístup k výtvarnému pojetí. Nápadné a výrazně stylizované kostýmy, které přitom paradoxně nenesou žádný racionálně dešifrovatelný význam (nenapovídají ani charakter jednotlivých postav), nebo objekty neurčitého významu příležitostně vstupující do centra pozornosti jako rovnocenní partneři živých účinkujících. Ve 100 nejkrásnějších českých básních ovšem tvůrci postoupili o další krok: kromě toho, že stále využívají všechny zmíněné postupy, začali pracovat s texty, které, banálně řečeno, „dávají smysl“. Zvolené básně totiž vesměs patří k těm docela sdělným, navíc byly z velké části zvoleny obecně známé čtenářské hity, což inscenátorům otevírá možnost ironických variací a dekonstrukce všeho druhu. /…/
celý text ke stažení
Jiří Adámek a Klára Hutečková: 100 nejkrásnějších českých básní, režie J.Adámek, Městská divadla pražská – Komedie, 2021
