DĚKUJEME
Vsadím se, že není mnoho větších milovníků historek o předlistopadovém disentu a undergroundu nežli já. Miluji poutavá líčení bakaláře práv Čuňase, v nichž reakční živly vzdorují estébáckému dohledu různými úhybnými manévry a konspirací, týkající se především neoficiální kulturní činnosti. Jakkoliv jsou jeho vyprávění různorodá, pokaždé mají jednoho společného jmenovatele - o konání nějakého koncertu (případně výstavy či happeningu) se mohli dozvědět jen zasvěcenci scházející se v určitých hospodách.
Zmiňuji se o tom proto, že ač jsme v procesech demokratizace a osvobození trhu od těch temných dob velmi pokročili, stojím před faktem, že pokud nechci existenčně ohrozit aktéry živého divadelního představení, o němž hodlám pojednat, nemohu napsat jak, kde a od koho jsem se o něm dozvěděl (v hospodě jistě ne), a také kde a kdy se uskutečnilo. Někdo snad namítne cosi o mé paranoie, ale to jen proto, že nemluvil s přímou účastnicí zakázaného setkání pěti žen na kurzu jógy pořádaném v jurtě u lesa, který po čtvrt hodině přerušil zásah policie provázený výhrůžkou použití (zákonného) násilí.
Mohu tedy jen konstatovat, že jsem jistým způsobem obdržel GPS souřadnice, datum a čas. Žádný název představení ani souboru, žádná jména tvůrců nebo účinkujících, natož žánr a jiné podrobnosti. A tak jsem si od bratra půjčil chytrý telefon s navigací a vyrazil vlakem do malého města (dejme tomu) X, od nádraží zamířil pěšinou vpravo, po pěti minutách chůze zahnul vlevo ke hlavní silnici a podél ní šel asi dvě minuty, po kterých mně navigace navedla zase napravo, do vedlejší ulice lemované z obou stran plotem jakýchsi rozlehlých areálů, tam už jsem asi sto padesát metrů rovně před sebou uviděl na místě konání hlouček lidí./…/
celý text ke stažení
