Být vlastníkem své smrti (Osobní Fudži a Zlatý řez)

V A studiu Rubín se Lucie Ferenzová a Dagmar Fričová už podruhé zabývaly životy čtveřice postav, které nejsou schopny dosáhnout spokojenosti, a ze dne na den přežívají ve své paralyzující samotě. Po inscenaci Na konci století ryb (premiéra 30. září 2020), která z velké části vycházela z knihy irské autorky Sally Rooney Rozhovory s přáteli, uvedla tato dvojice ve spojení s režisérem Jiřím Ondrou v červnu 2021 Osobní Fudži. Hlavní inspirací se stal román Norské dřevo Haruki Murakamiho; kromě něj tvůrci použili texty Sebevražda francouzského autora a fotografa Edouarda Levé, Zen a umění lukostřelby Eugena Herrigela a odkazy na japonskou malbu a gastronomii. Ačkoliv i v Osobní Fudži hraje důležitou roli téma problematických mezilidských vztahů, příběhu dominuje motiv sebevraždy a obecně smrti. K té odkazují nejen jednotlivé postavy, ale i scénografie. /…/
Na rozdíl od obecnějšího směřování Osobní Fudži se inscenace Studia Hrdinů Zlatý řez drží výsostně japonských témat. Režisér a spoluautor scénáře Jan Horák a dramaturgyně Linda Dušková si za námět zvolili život a dílo jednoho z největších, ale zároveň nejkontroverznějších tamějších poválečných autorů – Jukia Mišimy (vlastním jménem Kimitake Hiraoka). Silně ho poznamenala výchova babičky, původem šlechtičny, která ho vedla k lásce k národní tradici a samurajským zvykům. Zároveň v něm ale zakořenily otcovy požadavky, aby se stal vojákem: roku 1967 podstoupil vojenský výcvik a o rok později založil polofašistickou militantní organizaci Tatenokai (Společenství štítu). Ta měla chránit a uchovávat „staré Japonsko“, zejména poté, co se po druhé světové válce země politicky přetvářela, moc císaře začala nabývat více symbolického charakteru a místní kulturu „infikovaly“ západní vlivy (viz již zmíněné odkazy v Murakamiho románech).
Mišimova životní filosofie by se dala shrnout dvěma slovy – krása a smrt. Symbolickou syntézou se v tomto smyslu stala rituální sebevražda seppuku, kterou spáchal roku 1970 přímo v budově ministerstva obrany, když jeho pokus o státní převrat dopadl fiaskem. Mišima měl se čtveřicí následovníků v plánu obnovit absolutní vládu císaře, jenže projev, který pronášel z balkonu ministerstva, nebyl dolů ke stojícímu davu ani slyšet, natož, aby měl jakýkoliv zamýšlený účinek. Jako protest si poté Mišima rozpáral břicho a mladý sekundant Makasacu Morita mu měl setnout hlavu. Ani na třetí pokus se mu to ovšem nepodařilo, a musel ho zastoupit další člen skupiny. Celou inscenaci otevírá citace Mišimovy předsmrtné básně: „Krátká noční bouřka pravila: «podstatou květu je, že opadá», a potom přišli váhaví“, kterou Pavlína Štorková okomentuje štiplavou poznámkou: „Vydržel stoicky tři chybné údery, a ještě vedl hluboký, deseticentimetrový řez vlastními útrobami. Na intelektuála neuvěřitelný výkon.“

celý text ke stažení

Jiří Ondra a Lucie Ferenzová: Osobní Fudži, režie J.Ondra, A studio Rubín, 2021
Jan Horák, Jukio Mišima: Zlatý řez, režie J.Horák, Studio Hrdinů, 2021