DĚKUJEME
Stručně - a s autorem - řečeno, vypráví faustovská variace Jiřího Suchého příběh o tom „proč právě Faustův dům na Karlově náměstí v Praze byl zasažen na samém konci války leteckou bombou“. Inscenace Vladimíra Morávka kromě toho pojednává i o tom, jak byl v roce 1959 založen Semafor, jak se tehdy Václavské náměstí „rozsvítilo“, jak zemřel Jiří Šlitr a jak se znovu ono náměstí rozzářilo o třiadvacet let později, když měl premiéru Dr. Johann Faust… a Jiří Suchý konečně našel v Jitce Molavcové nového partnera. Pamětník či znalec divadelní historie nalezne v tomto „příběhu“ snadno řadu mezer. Morávkova věrného diváka zas taková intervence nepřekvapí. Již odpradávna patří vkládání vlastních lásek a obsesí do inscenovaných textů mezi režisérovy oblíbené (když ne rovnou trademarkové) postupy. Problém inscenace ovšem tkví v tom, že divák běžný, tedy nepamětník a nehistortik morávkovský ani semaforský, odejde z představení přinejmenším zmaten. Inscenace totiž zůstává na půli cesty mezi líčením jednoho i druhého. /…/
celý text ke stažení
