volné články > volné články ročníku 2021 > Jednou to možná sroste (metaBALETKY Miřenky Čechové)
Ester Žantovská

Jednou to možná sroste (metaBALETKY Miřenky Čechové)

Fight or flight?“ – bojovat nebo utéct – ptá se hned v úvodu a pak znovu ke konci svého streamovaného multimediálního představení metaBALETKY diváků jeho autorka a performerka Miřenka Čechová, čímž své osobní téma rovnou pozvedá na obecnější rovinu. Člověk nemusí být baletka, aby si vybavil podobné dilema, situaci, kdy bylo třeba vyrovnat se s pocitem vlastní nedostatečnosti, se strachem ze selhání nebo z odmítnutí. Čechová své nejniternější strachy a zranění sublimovala velice autobiograficky a přímočaře do umění, a to rovnou dvakrát.x/ Nejprve v románu Baletky (Paseka, 2020), v němž se vyrovnává s divokým, leckdy osamělým dospíváním v Praze devadesátých let během studií na státní Taneční konzervatoři. Neúprosný dril, ponižování a následná ztráta vlastní hodnoty i čisté lásky k baletu vedou protagonistku ke konečnému bolestnému rozhodnutí s klasickým tancem nadobro skončit. Inscenace metaBALETKY, která vznikla na základě knihy pod hlavičkou souboru Spitfire Company v Paláci Akropolis, téma obohacuje o odmítavé, až nenávistně kritické (ne)přijetí románu taneční obcí, které pro autorku znamenalo výzvu snad ještě těžší než osm let strávených na konzervatoři.
Čechové román se vyznačuje nespornou autenticitou, nesmlouvavostí a syrovým zpracováním tématu, které autorka do čtenáře s obrovskou naléhavostí „pere“ v druhé osobě čísla jednotného, čímž se obrací jak přímo na něj, tak na své mladší „já“. Drsný, úsečný styl jí zároveň umožňuje ironický odstup, kterým jako kdyby říkala: „už to mám zpracované“. V metaBALETKÁCH se jde více do hloubky, k emočnímu prožívání takového příběhu, k otázkám spojeným s identitou. Kontakt s diváky tu Čechová navazuje věcnou osobní zpovědí, kdy k nim z jeviště Akropole promlouvá „live“. Svěřuje nám své pocity i motivaci se s traumatickým dospíváním v tvrdém prostředí vyrovnat, provází nás jednotlivými fázemi celého procesu a vybízí ke zpětné vazbě v online chatu. Představí se jako „expert na strach a umírání“, jenž chce na vlastním příkladu odehrát „příběh všech lúzrů, ke kterým se hrdě hlásí“. Čechová, jedna z nejúspěšnějších osobností tuzemského tanečního divadla, ověnčená cenami (včetně zahraničních), samozřejmě žádný lúzr není, tedy objektivně. Proklamace ovšem úzce souvisí se sebevědomím pošramoceným ve formativních letech, se zraněními, která úplně nezacelí ani důkazy úspěchu. /…/


celý text ke stažení