Vzorce a geny aneb Jak je to s těmi rodiči (Nothing Else, Mothers a Papagen)

Režisérky Anna Klimešová a Dominika Špalková svou inscenaci Nothing Else, Mothers jistým zobecněním přímo uvozují. Před diváky, usazenými na jevišti Paláce Akropolis, stojí tanečnice Cécile da Costa (otočená zády) a s narůstající jistotou a bravurou procítěně zazpívá část hitu zpěvačky Whitney Houstonové I’m Every Woman. Vlní se u toho a zkouší si různé „sexy“ pohyby, je uvolněná, přirozená. O něco později pak společně s Formanovou publiku přímo a po lopatě „vysvětlí“, že každá má sice svou vlastní maminku (da Costa i dceru), ale že dnes si vztah matky a dcery prožijí společně. Řetězec ženských vztahů ve svých rodinách nakonec vysvětlují paralelně, jedna přes druhou, za použití těch samých gest. Ještě předtím ale dojde na komickou stand-up vložku, kdy da Costa ostrým střihem z vlnící se divy přepne do úlohy přísné „dozorkyně“. Nedůvěřivě si měří obecenstvo, jednotlivé diváky nabádá k přesunům, poslední přišedší posílá zavřít dveře, zkrátka situaci řídí a kontroluje, pochopitelně vcelku nesmyslně, pro kontrolu samu – to ona, coby starší z páru, bude mít roli matky. /…/
Na autorské inscenaci Papagen spolupracovaly čerstvé absolventky DAMU (ročníkové kolegyně), režisérka Zuzana Šklíbová a herečky Antonie Formanová s Karin Vápeníčkovou-Bílíkovou. Dcera známého českého divadelníka-světoběžníka s dcerou ostravského profesora hledají – nebo alespoň předkládají – paralely mezi stěžejními zážitky s vlastními otci, podobnosti jak vztahové, tak týkající se samotných trochu „ulítlých“ nebo přinejmenším nekonvenčních osobností obou pánů. Jde tedy o kus veskrze osobní, herečky jsou i jeho spoluautorkami. 
    Performerky pracují s jednoduchou scénografií, sestávající z půlkruhového prkenného chodníčku, spojujícího jejich „příbytky“ – dřevěné paravány, které se dají uzavřít a herečky se do vzniklých krabic mohou schovávat jako do domečku. Když je potřeba, domeček porůznu stěhují po jevišti nebo ho otvírají, čímž divákům umožňují spatřit „výbavu“ 
na jeho stěnách. V případě Bílíkové jsou to například lístečky nadepsané hodnotami papírových bankovek a k nim připevněné drobné předměty, jež všechny údajně prošly rukama významných osobností, kupříkladu guma, kterou používali všichni čeští literární velikáni včetně Nerudy. Otec „Káje“ totiž říkal, že „děti si musí peníze zasloužit“, zároveň byl ovšem ochoten přistoupit na její hru na obchod s exkluzivními předměty tzv. s příběhem, někdy si „koupil všechno a já mohla do Stodolní.“ K výbavě Formanové zase patří stolní hokej, který vytahuje do středu jeviště a pak kolem něj bojovně poskakuje, vykřikuje průběžný stav utkání a pokouší se se ctí zvládnout soutěživost tatínka-neviditelného protivníka, který ji svým ambiciózním přístupem štve, při čemž ale sama ke hře evidentně zaujímá podobně zabejčený, hrdý a nekompromisní postoj jako on.

celý text ke stažení

Dominika Špalková, Anna Klimešová: Nothing Else, Mothers, námět a režie D.Špalková a A.Klimešová, choreografie Cécile da Costa, Palác Akropolis, 2021
Zuzana Šklíbová, Antonie Formanová, Karin Vápeníčková Bílíková: Papagen, Divadlo Vzlet, 2021