DĚKUJEME
Michał Walczak
DÍVKA S PAPEŽEM
(Dziewczyna z papieżem)
přeložil Jiří Vondráček
2m, 1ž
SYNOPSE
Hrdiny Walczakova textu jsou Václav (v textu označovaný jako On), úspěšný, ale již trochu vyhořelý scenárista známého televizního seriálu, a Anděla (označovaná jako Ona), která se kdysi neúspěšně ucházela o roli v tomto seriálu. Naštěstí ale na sebe narazili na chodbě studia a dali se dohromady (přičemž se později pohádají o to, kdo jako první oslovil koho a kdo byl zoufalejší). Poprvé je zastihujeme v okamžiku, kdy se právě přestěhovali do bytu v centru Varšavy, který pro ně Václav koupil. Doufá, že by zde mohli založit rodinu a šťastně žít (a posílit tak již lehce uvadající vztah). Anděla je však nervózní a dělá si starosti s děním ve světě: Evropa je v krizi, k tomu uprchlíci atp. Ale možná jí jen cloumají hormony, protože je - jak nakonec Václavovi prozradí - těhotná. Postupně se situace ještě více komplikuje: ukáže se, že koupený byt byl kdysi součástí exkluzivního bordelu, a že Václav ho kdysi s kolegy možná i navštěvoval. Navíc ze spaní vykřikuje jméno jakési Luisy. To je však prý jen postava z románu, který Václav píše, aby unikl seriálové rutině, a který se shodou okolností odehrává právě v onom bordelu. Následuje scéna, která vše znejistí. Na první pohled jsme ve světě Václavova románu, ale znejistíme, když se ukáže, že Václav si přál, aby mu sehrála právě takovou skutečnost, jakou jsme až dosud sledovali. Následně už Anděla s Luisou splývají do jedné a obě reality se volně prostupují. Korunu všemu nasazuje Papež, podivná postava, kterou snad vyvolá Luisa/Anděla a který je něco mezi opilým bezdomovcem a zároveň zběhlým knězem, jenž v bordelu kdysi poskytoval služby duchovní i gynekologické. Právě on má porodit dítě a poskytnout všem kýženou spásu, protože – jak říká – právě jurodiví, jako je on, mohou pomocí nových rituálů spasit Evropu. Vše končí v dráždivé nejistotě, co je fikce a co realita a Václav s Andělou se rozhodnou opustit byt ohrožený již poněkolikáté rozzuřeným davem (jehož politické přesvědčení se pokaždé mění) a vykonávat si napříště rituály sami.
Walczak se zde pohybuje na hraně vážnosti a ironie. Postavy mluví, jako kdyby samy byly z nějakého nekonečného televizního seriálu, zápletka je záměrně plná nepravděpodobných obratů a odhalení. Je to dosti rafinovaná stylová metahra, v níž ale nechybí ozvuky reality a událostí, jež bezprostředně zažíváme.
