Cena Ferdinanda Vaňka 2017

Fredrik Brattberg: Pozice
Mohl bys mi ukázat, jak to děláš, jak si ji jdeš poslechnout a pak přemýšlíš, a potom s využitím všech svých schopností… se dokážeš rozhodnout. Dokážeš se rozhodnout chytře a dobře. Jak to dokážeš jen ty. Můžeš mi to ukázat?

Tomáš Dianiška: Fantom staďáku
No, jen si to představte - Věra Braumanová, svůdná dělnice na bruslích skotačící jako pružný čertík na péru. Ještě k tomu Židovka. Tfuj. Není to snad důkaz, že lidstvo čekají jen pokojné zítřky?

Varvara Fajer: Dechové cvičení
Cesta sebezdokonalování člověka je mylná. Jsme tady navíc, jsme genetický odpad, odpad, který vznikl náhodou jako výsledek chyby v evoluci, odpad, který musí být zlikvidován!

Tomáš Kafka: Fotbal v Česku
Hele znáš ten starej ruskej vtip, jak v komunistický Moskvě bylo v principu všechno k mání. Jen nikdo nevěděl, kde ten princip je. No, a my Češi sme zase v principu machři na národní zájmy. Jen nevíme, co ty národní zájmy sou. A mě tak napadlo, jako jistá metafora, že bychom za národní zájem mohli prohlásit, že chceme hrát fotbal jen v deseti.

Anton Medowitz: Poklad
To sú zuby národa,
tie už patria všetkým.
No, veď si to predstavte,
keby všetky tetky
povedali „Vráťte nám
to, čo sme vám dali.
Zlatý poklad národný
chcem si vziať naspäť.“

mehdi moradpour: pomalý šum nových lidí u snídaňového švédského stolu
budeme psát nové dějiny.
jiné dějiny.
TOTÁLNÍ DĚJINY.
totálně jiné dějiny.
děkuji.

Weronika Murek: Mory
Krejčí, ševci, číšníci zřizují své nemocnice, taková je doba. Přijdete k nám a my si vás tu necháme na dlouhá léta. Proč vylézat ven? Na co? Není nutné vnucovat se světu, my se tu o vás postaráme.

Przemysław Pilarski: Guerrilla
Hele, holka. Věci se mají takhle.
Pokud sis nevšimla, tak… jsme ozbrojení.
Nejdřív se ozve rámus, a pak ucítíš teplo. Hele.
Radši sebou v té pasti moc neškubej.

Kathrin Röggla: Program zasedání
Poté, co už nikdo nereagoval na bod zasedání číslo čtyři a přechod k bodu číslo tři byl všeobecně shledán jako krok zpět, se po krátkém zavrtění hlavou plynule přechází k dalšímu bodu programu zasedání.

S.d.Ch.: Politika sprácovny
Věčně pootevřené dveře mi zaručuji přehled o děni v budově. Kromě dementů, jejich trenérů, já říkám polodementů a funkcionářů starajících se o chod cele demence, tu nikdo jiný nemá co pohledávat a jmenovaní jenom v určeném čase. Mimo něj je budova vyhrazena správci, který v ni relaxuje tichem.

Csaba Székely: Marš z Marsu!
Marťané v zásadě chtějí důvěřovat své vládě, konec konců si své představitele sami zvolili. Rádi by měli své přestavitelé rádi. Aby tato sympatie nebyla ohrožena, musíme v nich rychle vyvolat nenávist vůči někomu, kdo není jako my.

Michał Walczak: Dívka s papežem
Neboj se. Toto je místo, ve kterém přehráváme skryté emoce. V tomto městě všichni běžíme tak rychle. Nestačíme prožívat svůj život. Tady to ale je možné, můj milovaný, můj unavený. Přepracovaný. Uvolni se. Miluj mě.