"Všichni víme, že umřeme, a všichni doufáme, že to nebude příliš brzy. Můžeme-li nějak zmírnit dopad vědomí smrtelnosti, pomáhá to našemu osobnímu vyprávění, vyprávění, o kterém platí, že si je každý tvoříme sami o sobě."

"Hrdinové Zeměplochy ale vědí, kde je jejich skutečné přirozené místo: na divadelních prknech, v Hlídce dvojměstí Ankh-Morpork nebo na špatně startujícím koštěti. Obecně vzato platí, že lidé mající moc od přirozenosti (jako čarodějky, mágové, vynikající herci nebo ti, kdo se už narodili jako králové) nesmějí nad svými spoluobčany vládnout, jejich funkce ve společenství je jiná, spíše korektivní. Svůj talent mohou a musí využít jen ve zvláštních případech - pouze tehdy, když je to nezbytně třeba."

"Literatura je všude tam, kde je magické skrsnaskrz prostoupeno prózou. Próza totiž není zjednodušení, nýbrž komplikace. Zeměploští bohové se hrdlí o sekačku na trávu a hrají Člověče nezlob se. A Smrť si zpívá: MILÁČKU, BUDU FILMOVÁ HVĚZDA, O JAKÉ SE TI NEZDÁ."