homepage > otevřené archivy > Jindřich Černý
Jindřich Černý
Zpráva o pokojovém Makbethovi

Tvoří-li dějiny zoufalé činy, je tento Makbeth z bytu Vlasty Chramostové dějinným činem.

Jindřich Černý
Naše paní Vlasta Chramostová (Druhá zpráva o pokojovém divadle V.Ch.)

A hostitelka odchází, zanechávajíc nás v měkké náruči něžně ironizujícího tónového dovětku.
Díky, Paní - bylo to krásné, až to k víře není.

Jindřich Černý
Ulevit si klasikem (Česká klasika na pražských scénách)

Vstoupí s námi vůbec stará česká klasika jako integrální součást repertoáru do třetího století našeho divadla? Nebo si jí budeme už nadále jenom ulevovat, hrát ji pro lid, pro děti - a povinně v Národním divadle?

 

Jindřich Černý
Černá kronika (I.)

Tolikrát horlíme proti planosti televizního herectví. A když se jednou na obrazovce objeví sugestivní herecká pravost, tak to mezi žvýkáním sendvičů přehlédneme.

Jindřich Černý
O Národním divadle

Neboť v umění, jak známo, se daří jen individualitám a nikoliv společnostem s ručením omezeným.

Jindřich Černý
Foustkovo pokoušení jako předem nainscenovaná fraška

Majitel tak složitého myšlení by se neměl vystavovat tak jednoduchým dojmům, jako je divadelní představení.

Jindřich Černý
Černá kronika (II.)

Starý muž, který chtěl poznat pravdu o smrti své matky, se po tomto odhalení už nezmůže na slova výčitky a tiše odchází. Já taky: blít.

Jindřich Černý
Sezóna pod Palmovkou

Řada divadelních inscenací se nedá schlamstnout jak deset hamburgrů u McDonalda, každá z nich má svůj čas, ve kterém zrála a zrodila se. Divadelní kritik má být člověk, který s divadlem žije, ne kontrolor, který se měsíc hrabe ve starých účtech a pak jde o podnik dál.

Jindřich Černý
Zpráva o Osudu Alfréda Radoka

Ani Kvapil, ani Hilar, Frejka či dokonce E. F. Burian takovou nemají. Však taky ani jeden z nich neprošel tak nevinně takovým celoživotním martyriem jako Alfréd Radok. Věrně a trpělivě šla s ním jeho žena a předala jeho odkaz. Jméno paní Marie Radokové-Tesařové by mělo stát na titulní straně této knihy.

Jindřich Černý
Činoherní klub o svých třicátinách

Povinností kritika by však mělo být hlídat, aby ani ve slabých chvílích divadlo neopouštělo principy, ze kterých vzešlo, a neztrácelo nebo nebanalizovalo svoji tvář.

Jindřich Černý
Heroické prolínání skutečnosti a hry

Jako by platilo to staré Vodákovo: „Král Richard III. méně než kterákoli jiná tragédie Shakespearova je s to, získat si průměrné obecenstvo.“ I když to obecenstvo skoro celé dvacáté století nezažívalo nic jiného než hrůzovládu pravých či levých Richardů III.